Systém stupňů kyu v judu je nedílnou součástí tohoto bojového umění a slouží k hodnocení technické i osobní vyspělosti žáka. Jeho vznik úzce souvisí se zakladatelem juda (Jigoro Kano) a s jeho snahou vytvořit přehledný, motivační a spravedlivý systém výuky.
Historické pozadí
Na konci 19. století vycházel Kano při tvorbě juda z tradičních škol japonského Juiu-Jitsu. Tyto školy však většinou neměly jednotný systém hodnocení pokroku. Znalosti se předávaly spíše individuálně a úroveň žáků byla určována subjektivním posouzením učitele. Kano, který byl nejen mistrem bojových umění, ale také pedagogem, chtěl tento přístup změnit.
Inspirace z jiných oblastí
Kano se inspiroval mimo jiné systémem hodnocení v japonské deskové hře go, kde se již používalo rozdělení na stupně kyu (pro začátečníky) a dan (pro pokročilé). Tento systém se ukázal jako přehledný a snadno pochopitelný, a proto jej Kano přenesl i do juda.
Zavedení stupňů kyu a dan
V roce 1883 zavedl Kano v Kódokanu první stupně dan pro pokročilé cvičence. Stupně kyu byly doplněny později, aby bylo možné lépe strukturovat výuku začátečníků a mírně pokročilých. Kyu stupně označují cestu od nováčka k technicky zdatnému judistovi, který je připraven postoupit k danu. Počet stupňů kyu se v průběhu času mírně lišil podle zemí a národních svazů, ale základní myšlenka zůstala stejná: postupné zlepšování techniky, fyzických schopností, taktiky i morálních hodnot.
Barevné pásky a jejich význam
Původně se v judu používaly pouze bílé a černé pásky. Barevné pásky pro kyu stupně byly zavedeny až ve 20. století, především v Evropě, aby byla lépe viditelná úroveň cvičenců, zejména u dětí a mládeže. Každá barva symbolizuje určitý stupeň zkušeností a pokroku, nikoli nadřazenost nad ostatními.
Význam stupňů kyu dnes
Dnes slouží stupně kyu nejen jako měřítko technické úrovně, ale také jako motivační nástroj. Pomáhají judistům stanovit si cíle, učí je trpělivosti, sebekázni a respektu. Zároveň připomínají základní principy juda – Seiryoku Zen’jó (maximální účinnost) a Jita Kjóei (vzájemný prospěch). Vznik stupňů kyu v judu nebyl náhodný, ale byl výsledkem promyšlené pedagogické koncepce Jigora Kano. Tento systém pomohl judu rozšířit po celém světě a dodnes hraje klíčovou roli ve výchově judistů nejen po sportovní, ale i po lidské stránce.
Inspiroval v tomto Jigoro Kano i ostatní bojová umění?
Ano, systém stupňů kyu a dan se stal standardem moderních bojových umění a jeho rozšíření je z velké části zásluhou Jigoro Kana a juda. I když se dnes liší názvy stupňů, barvy pásků nebo požadavky, základní myšlenka zůstává stejná: cesta postupného zdokonalování.
Přímý vliv juda
Judo se na přelomu 19. a 20. století velmi rychle šířilo mimo Japonsko a stalo se vzorovým modelem moderního budó. Kano ukázal, že jasná struktura výuky, zkoušky a stupně motivují cvičence a usnadňují výuku velkých skupin. To vedlo k tomu, že systém kyu a dan převzala řada dalších disciplín.
Bojová umění, která systém převzala
Mezi nejznámější patří:
- Karate – zejména díky Gičinu Funakošimu, který byl s Kanem v kontaktu a vědomě převzal systém kyu/dan i používání pásků.
- Aikidó – Morihei Uešiba zavedl systém stupňů inspirovaný judem, i když s jiným důrazem na technickou a duchovní stránku.
- Kendó – zde se danové stupně používají, i když bez barevných pásků.
- Iaido, džódó, naginatadó – tradiční japonská budó, která v moderní podobě používají danové hodnosti.
- Brazilské jiu-jitsu – vychází z juda a převzalo nejen systém stupňů, ale i filozofii postupného technického rozvoje.
Rozšíření mimo Japonsko
Systém kyu/dan se postupně rozšířil i do nebojových aktivit:
- Go a šógi (již existovaly, ale judo je zpopularizovalo na Západě)
- Čínská bojová umění (některé moderní školy)
- Taekwondo – i když korejského původu, používá velmi podobnou strukturu stupňů
- Hapkido a další moderní systémy sebeobrany
Proč se systém tak uchytil?
Důvody jsou především praktické:
- Jasná orientace v úrovni žáka
- Motivace k dlouhodobému studiu
- Snadná organizace výuky a soutěží
- Přenositelnost mezi kluby a státy
Zároveň se ukázalo, že tento systém dobře odpovídá pedagogickým zásadám – člověk se učí po krocích, které jsou jasně definované a dosažitelné.